Nahatí politici aneb o loutkách

26. 03. 2012 14:15:34
Císař je nahý, zvolalo nevinné dítko ve známé pohádce. Politici jsou nazí, můžeme zvolat my všichni. Ano, je to tak. Je to možná nechutné, co se skrývalo pod povrchem, ale buďme rádi za tato odhalení. Ono už je v této chvíli tak trochu jedno, jak jednotlivé kauzy vlastně dopadnou. Podstatou je odhalený princip.

Ve výpočetní technice se používá způsob zapojení periférií v režimu master (pán) – slave (otrok). Takhle funguje například tiskárna nebo mnoho zařízení typu USB. Master zcela řídí funkci slave. Ten může nejvýše oznámit svůj stav formou hlášení busy (zaneprázdněn). Jinak nemůže nic, jen plní úkoly master. Za to se mu dostává odměny ve formě dat či napájení.

Stejně tak funguje i naše politika. Master (obyčejně muž v pozadí) řídí jednoho či více slave (nějaký politik na libovolné úrovni). Což je daný stav. Význam politika na úrovni slave je tedy předat myšlenky mastera. Tak jako počítač tiskne na tiskárnu. Její inteligence není až tak vysoká, zato svědomitě plní uložené úkoly. Pro uživatele (veřejnost) pilně reprodukuje data svého pána. Ano, také má nějaké vlastnosti typu autotest, v některých případech i určitou autonomní multifunkci (kopírování). Vždy však to zásadní, co sděluje ven, je od řídícího pána. Zkrátka otrocké postavení.

Pokud jsem v postavení otroka, pak jsem v lidských dějinách vždy byl předmětem pohrdání, nejvýše soucitu s těžkým údělem. Nic jiného mě nečekalo. A stejně tak je tomu i s pány dotčenými politiky. I když se desetkrát, stokrát nebo tisíckrát vyviní, vypálený cejch jim stejně zůstane. Tak jako tomu otrokovi. A co hůř, otrok se mohl svoji prací nebo mimořádným činem z postavení otroka výjimečně dostat pryč. Tuto šanci politici nemají. Vykoupit by je museli jejich voliči.

Je až úsměvné pozorovat, jak politici obhajují neobhajitelné. Svoji naivní představu, že oni jsou páni. Nikoliv jen výkonná kolečka v mechanizmu mnohem rozsáhlejším. Ztráta reality, pocit, že jako kolečko budíku řídím hodiny, to je svým způsobem fascinující. Bohužel, ztrátu kontaktu s realitou lze pozorovat na všech úrovních, nejen u těch nejvíce dotčených.

Proč tomu tak je? Je to jednoduché. Jde o princip fungování všech politických stran v této republice a personální složení jejich členů. Politika nejde dělat bez peněz. I na komunální úrovni peníze potřebuju. Abych je získal, musím od někoho inkasovat. Inkasovat mohu jen od bohatých, tj. podnikatelů. Pokud jsem sám podnikatel, nemohu do politiky, protože bych se díky střetu zájmů mnohdy odříznul od státních (obecních) zakázek. A tyto zakázky do značné míry mohou nepřímo platit politickou kariéru. Potřebuji tedy někoho, kdo mi to přihraje a já ho odměním. Už na komunální úrovni vzniká model master – slave.

Master se dohodne se skupinkou lidí, ochotných fungovat ve funkci slave. Sestava se vhodně doplní důvěryhodnými osobami (na komunální úrovni nejlépe doktoři, učitelé apod.) a sestaví se volební kandidátka. Než osoby důvěryhodné zjistí, o co jde, už je většinou pozdě. Do dalšího volebního období radši ani nejdou. Pokud se náhodou vyskytne někdo, kdo v režimu slave odmítá fungovat, je jako zlobivá periférie odpojen od zdrojů. Vše se děje v příšeří, hlavně se nesmí o tom mluvit. Systém je pak funkční a generuje to, co na špici působí nevolnost celému národu.

Co s tím? Systém jako takový nelze hned změnit. Existuje jediná cesta. Odhalovat jej. Maximální průhlednost a co nejvíce světla. Nic víc není pro tento systém zničující, než když se master odhalí a lidově řečeno „odkope“. Pak totiž systém kolabuje a nemůže fungovat.

Protože politik přece nikdy nemůže připustit, že je jen něčí otrok. Může v tomto smyslu „bojovat do posledního dechu“, řečeno s panem Bémem, ale stejně je za loutku. Bojující, jenže visící na ručce koťátka Janouška. V loutkovém divadle by se panu B. hodila role Škrholy. Každý další krok jen utvrzuje diváky, jak mu ta role sedí.

Proto my všichni máme obrovskou moc. Jako diváci odměníme daný kus po zásluze. Můžeme chtít informace, máme svobodný tisk, internet, blogy atd.. I loutkař se díky nám musí ukázat.

Chce to jen jediné – vytrvat. Každá žumpa se dá vyčerpat. Jen je nutno stále čerpat a nedbat na smrad nebo občasné ucpání sací trubky. Vzhledem k opakovanému přítoku je taky nutné proces pravidelně opakovat. Tak jako v běžném životě.

Autor: Radim Vajchr | pondělí 26.3.2012 14:15 | karma článku: 13.69 | přečteno: 746x

Další články blogera

Radim Vajchr

Klaus raus!

Tak nám vyhodili Klause z ODS. Ne toho starýho, ten šel sám, ale toho mladýho znáte ho, ne? Začínáme parafrází na Švejka, neb nic jiného celá věc nepřipomíná. Protože tohle by snad ani Hašek nevymyslel.

16.3.2019 v 20:03 | Karma článku: 46.68 | Přečteno: 8522 | Diskuse

Radim Vajchr

Zlaté rádio Jerevan

Jó, to byly krásné časy, když "fungovalo" rádio Jerevan. Mnoho věcí bylo tak nějak jasnějších. Lhalo se, jako když Rudé právo tiskne. Ale stačilo večer naladit na rádiu jednu ze "štvavých imperialistických vysílaček" a vědělo se.

27.8.2018 v 21:27 | Karma článku: 36.77 | Přečteno: 1253 | Diskuse

Radim Vajchr

Babiš je rád(th)

Přestože se oba případy liší jak den a noc, je zde vidět upřímná snaha postavit je na roveň. Jediným pojítkem je mediální překrytí mnohem závažnějších kauz, které je pak možné tiše zamést pod koberec.

12.8.2017 v 10:54 | Karma článku: 31.23 | Přečteno: 948 | Diskuse

Radim Vajchr

Termodynamický Štěch

Poslední návrh pana předsedy senátu Štěcha odporuje základním fyzikálním principům, mimo jiné zákonu o zachování energie. Což je učivo základní školy a zřejmě jej pan senátor nepochopil.

16.6.2017 v 18:58 | Karma článku: 38.84 | Přečteno: 1607 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jiří Čumpelík

Jaroslav Foldyna to řekl jasně, jako skutečný konzervativní sociální demokrat v Interwiewu

Zůstává v permanentní rozepři s liberálními sociálními demokraty, neomarxisty a některými nezkušenými mladými sociálním demokraty, kteří ještě nepochopili principiální charakter politiky ČSSD.

26.8.2019 v 3:33 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 66 |

Jan Dvořák

Hazardéři z ČSSD s položením vlády neprošli!

Ačkoli během anabáze kolem ministra kultury socialističtí předáci neustále pohár trpělivosti státotvorně zvětšovali, aby jí mohl pojmout co nejvíc a přetéct až v nejkrajnějším případě, nakonec nepřetekl.

25.8.2019 v 10:48 | Karma článku: 18.83 | Přečteno: 331 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Konečně jsem pana prezidenta pochopil

Vzpomínáte si na vyjádření Miloše Zemana z roku 2014 pro Čínskou ústřední televizi CCTV? Prý se chce v komunistické Číně poučit, jak stabilizovat společnost.

25.8.2019 v 8:00 | Karma článku: 32.88 | Přečteno: 1013 | Diskuse

Jan Provazník

Podivná hra

Nyní je už vše jasné. Miloš Zeman s námi hraje prazvláštní hru. Ta hra by se dala nazvat: Co všechno vydrží občané této země.

24.8.2019 v 23:18 | Karma článku: 33.01 | Přečteno: 1468 | Diskuse

Libor Čermák

Přívrženci politické korektnosti by si neměli jen pro sebe přivlastňovat významná výročí!

Jestli mne něco dost zneklidňuje, tak to, když vidím, jak ti, co by rádi jiným lidem nasazovali za jejich názory náhubky a ti, co štvou proti prezidentovi a vládě, jak si chtějí pro sebe uzurpovat významná výročí.

24.8.2019 v 10:47 | Karma článku: 38.85 | Přečteno: 994 |
Počet článků 16 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2830

Soukromý podnikatel, profesí též ekonom a analytik. Po šesti letech působení v komunální politice se už nedivím téměř ničemu. Z nynější pozice vnějšího pozorovatele se tím začínám i bavit. Ale stávající vývoj mě nebaví...

Najdete na iDNES.cz